2. a 3.září - Sranda musí být, hlavně po ránu

Na další dny školy se na mě "usmálo štěstí".

Krom toho, že jsem si nakonec s tou "holkou zezadu" druhý den sedla, spřátelila a stihla již vyměnit i telefonní číslo. (Hlavně to bylo i díky té skřínce, u které musí být dva vlastníci :D)

Ono druhý den jsem totiž vyjela jaksi o pár minut pozdě, žádná ironie, že by to bylo pár minut jako třeba 20, to vůbec ne, jen nějaká minutka navíc byla a tak nepatrná, že jsem to ani tak neřešila.Tramvaj mi před nosem ujela a další měla jet ve 37, což je takový čas "ťip ťop", jestliže cesta trvá 10-15 minut.
Tramvaj přijela a já v klidu nastoupila a doufala, že nepříjdu zas tak pozdě.
Ovšem na druhé zastávce se ani ne v polovině, přibližně ve čtvrtině cesty, tramvaj zastavila a začala zvonit.Nijak jsem nad tím nepřemýšlela (tak mohl někdo ve druhém vagónu blbnout s dveřmi ne?), ale jak to trvalo déle, přečetla jsem si jen ten nápis u té zvonící blikačky nad dveřmi, něco jako: Při zvonění opusťte prostor.
Chvilku mě napadlo, že by bylo dobré raději vystoupit, co když řidiče někdo přepad, či je v tramvaji bomba.Naštěstí v neštěstí přišel do vagónu řidič tramvaje s tím, že: Vystupte si, tramvaj už dál nepojede.
Rozbila se.Ta tramvaj se normálně rozbila a já měla být za 10 minut ve škole!
Nechci tu popisovat tu šílenou cestu, co jsem do školy musela běžet, byl to vrchol všeho!

Celá červená, spocená a udýchaná jsem vběhla do školy něco kolem 55, vyběhla schody a "vrazila" do třídní učitelky, která měla namířeno do třídy.
Tak jsem tam pár vteřin před jejím příchodem přiběhla a raději se nekoukala na reakce spolužáků. :D

Necejtila jsem se ani tak trapně jako spoceně!

Celkově tento den byl jeden z nejnáročnějších, odpoledne jsem různě pobíhala a jezdila z domova do Prahy a nakonec to všechno vyvrcholilo srazem s J., sakra taky jsem myslela jak se potom budu cejtit trapně, ale vůbec ne.Představovala jsem si ho úplně jinak a vzhledem k tomu, že mě spíše zklamal nebyl žádný důvod k trapnosti a vyčítání "svého trapného chování".
Náhodou jsem byla v klidu, velikym klidu a byla jsem na sebe pyšná, že jsem se chovala normálně a nebyla nervózní, protože nervozita dělá své, své trapnosti.

A ve čtvrtek 3.září mi bylo pro změnu blbě v autobuse.A jak to většinou dopadá...
Víc bych to prostě nerozváděla! :)