neděle 27. září 2009

~ Zápalky jsou zpátky ~

Seznamovák
Adapťák


je za mnou...

Bylo to fajn, ale - všude dobře doma nejlíp - no né??

pátek 18. září 2009

Není čas - moc práce

Čas by se zřejmě našel, ale neláká mě to a mimo to mám už tak dost práce.
Tento týden byl dost silnej, dostali jsme ROZVRH.Perfektní rozvrh.Lepší jsme si my - třída 1.B - přát prostě nemohli...
Víte, ono to docela naštve, když všechny lycea mají 2 odpolední vyučování a vy máte těch 9 hodin 3x týdně.Celý týden jsem z toho celá zoufalá, pesimistická a "žiju jenom školou".
Vstaneš, jdeš do školy, ze školy příjde v půl 5, přičemž se navečeříš, uděláš potřebné věci (samozřejmě do školy) a jde se do hajan, spíš a když se vzbudíš tak zase jdeš do školy...

Hlavně jsem se rozhodla sem napsat, jelikož jsem se dnešním odpolednem na FB dohodla s předsedkyní třídy, že takhle to prostě nemůžeme nechat!

Bude PETICE.


A já jsem ráda, že jediná nebudu v čele a po boku budu mít pár dobrých lidí, kteřím se to také nelíbí a jen tak to nenechají.


No víkend si užiju v poklidu se spánkem do 10 a v pondělí se snad něco "vyklube".

středa 9. září 2009

Středa, 9.září 09 - Awesooome

Tak se pomalu ale jistě v té mé nové škole zabydluju, no co mi taky zbývá že? Na "adapťák" jedeme až za přesných 14 dní, že mi to příjde až za neuvěřitelně dlouhou dobu.A hlavně, vůbec se mi tam nechce a nebude chtít jet.Má to smysl jezdit na "seznamovací pobyt" až za 3 školní týdny??
Ale asi jo.
Raději bych to neřešila a nehrotila, ovšem co když se za těch 14 dní naše třída uplně změní, co když se za tu dobu všichni rozkoukají a bude to špatný?Co když to bude tak hrozný kolektiv a... já s nima budu muset někam jet!! xD
Už tak mi příjde, že do té školy chodím "celou věčnost", ovšem když se kouknu do kalendáře je to týden a jeden den, co jsem tam poprvé vstoupila.
A jen tak nevystoupím.^^

Jinak co se týče těch spolužáků, kamarádů, zatim nic extra, nikdo se nějak výjimečně neprojevuje. (možná až na tu holku, sedící vzádu, která se nehlásí a vykřikuje) :D
Snažim se bavit se svou sousedkou Anie a to mi zatím stačí.

Učení už se začíná rozjíždět, i přesto že rozvrh obdržíme až do 10ti dní :D (ano, toto je příklad "prestižnější školy") Zítra bychom měli napsat cosi z Biologie (něco o člověku jako savci, primátovi, obratlovci...mám otevřený sešit) a příklady z matematiky (ovšem otázkou je, jakou budeme mít zrovna profesorku a vypadá to na jinou).

Teď pudu cosi kraťounkého vypsat do pracovního sešitu literatury (Národní obrození budeme mít až příští rok, sakraaa - letos budeme brát pouze tu nejstarší historii literatury!), a poté si zřejmě přečtu těch pár stránek na Občanku, i když profesorku můžeme mít opět jinou.

Je to všechno zmatené, neuspořádané.
A já už se poslední dobou vůbec na nic netěšim, nějak to všechno zhaslo nebo spíš shořelo, škoda že nevzplálo.
Třeba vzplane.^^

pátek 4. září 2009

2. a 3.září - Sranda musí být, hlavně po ránu

Na další dny školy se na mě "usmálo štěstí".

Krom toho, že jsem si nakonec s tou "holkou zezadu" druhý den sedla, spřátelila a stihla již vyměnit i telefonní číslo. (Hlavně to bylo i díky té skřínce, u které musí být dva vlastníci :D)

Ono druhý den jsem totiž vyjela jaksi o pár minut pozdě, žádná ironie, že by to bylo pár minut jako třeba 20, to vůbec ne, jen nějaká minutka navíc byla a tak nepatrná, že jsem to ani tak neřešila.Tramvaj mi před nosem ujela a další měla jet ve 37, což je takový čas "ťip ťop", jestliže cesta trvá 10-15 minut.
Tramvaj přijela a já v klidu nastoupila a doufala, že nepříjdu zas tak pozdě.
Ovšem na druhé zastávce se ani ne v polovině, přibližně ve čtvrtině cesty, tramvaj zastavila a začala zvonit.Nijak jsem nad tím nepřemýšlela (tak mohl někdo ve druhém vagónu blbnout s dveřmi ne?), ale jak to trvalo déle, přečetla jsem si jen ten nápis u té zvonící blikačky nad dveřmi, něco jako: Při zvonění opusťte prostor.
Chvilku mě napadlo, že by bylo dobré raději vystoupit, co když řidiče někdo přepad, či je v tramvaji bomba.Naštěstí v neštěstí přišel do vagónu řidič tramvaje s tím, že: Vystupte si, tramvaj už dál nepojede.
Rozbila se.Ta tramvaj se normálně rozbila a já měla být za 10 minut ve škole!
Nechci tu popisovat tu šílenou cestu, co jsem do školy musela běžet, byl to vrchol všeho!

Celá červená, spocená a udýchaná jsem vběhla do školy něco kolem 55, vyběhla schody a "vrazila" do třídní učitelky, která měla namířeno do třídy.
Tak jsem tam pár vteřin před jejím příchodem přiběhla a raději se nekoukala na reakce spolužáků. :D

Necejtila jsem se ani tak trapně jako spoceně!

Celkově tento den byl jeden z nejnáročnějších, odpoledne jsem různě pobíhala a jezdila z domova do Prahy a nakonec to všechno vyvrcholilo srazem s J., sakra taky jsem myslela jak se potom budu cejtit trapně, ale vůbec ne.Představovala jsem si ho úplně jinak a vzhledem k tomu, že mě spíše zklamal nebyl žádný důvod k trapnosti a vyčítání "svého trapného chování".
Náhodou jsem byla v klidu, velikym klidu a byla jsem na sebe pyšná, že jsem se chovala normálně a nebyla nervózní, protože nervozita dělá své, své trapnosti.

A ve čtvrtek 3.září mi bylo pro změnu blbě v autobuse.A jak to většinou dopadá...
Víc bych to prostě nerozváděla! :)

Úterý prvního září - Bylo to jako jít do neznámého bytu, kde máte prý bydlet

Budík mi snad poprvé či podruhé v životě zazvonil tak časně z rána, v 6:00.Nějak jsem si to nebrala, nějak jsem to neřešila a byla v pohodě.Střední škola no, začátky jsou pěkný ne?Z čeho stres.(Stres jsem snad měla pouze z toho, že již nebudu stávat v 7 hodin a z baráku nevycházet ve třištvrtě.)
Amy mi neustále psala a zajímala se o všechno, jak jsem na tom a později i jaký to tam je.
Přijela jsem akorát, za minutu otevírali hlavní vchod. (Při mém štěstí!Těch diskutujících pražských lidí, no jo první dny po prázdninách jsou plné debat.)

Každopádně třídu jsem s pomocí kohosi (teď již vím, že to byl nejspíše školník) našla.Tou chvilkou jsem ani moc neváhala s vstoupila.Vzadu posedávalo několik holek již po dvojicích a nějaké seděli i sami, ovšem i přesto jak jsem si řikala, že si k někomu sednu - nesedla jsem si.Sedla jsem si do volné lavice před jednu holku.
Přišlo mi blbý si hned k někomu sedat, když jich tam bylo tak málo, přišla jsem brzy.
Všichni jsme na sebe tak blbě zírali, až mě to uvnitř drtilo, sakra já chci na základku! Čekala jsem prostě víc komunikace :D Asi jsem si představovala, že příjdu a hned všichni se budeme představovat a navazovat "kontakt".Houby! Kolikrát jsem měla sto chutí vstát a navrhnout něco ve smyslu: Co se takhle začít bavit!
Nakonec si ke mě přisednul jeden kluk, na kterého s kámošem nezbyla lavice.Už jsem se chtěla otočit k tý holce a navrhnout sezení jak klukům, tak i nám.

Když zazvonilo, do třídy vstoupila třídní učitelka.Fajn od pohledu.Při představování nám sdělila, že učí Český jazyk a Občanku, za co jsem ráda.:) Vede i KMD jako moje bývalá třídní učitelka češtiny.Za to jsem snad byla ten den nejštastnější.
Po hodině jsme se všichni odebrali k odchodu a před školou se prodrali skupinkami kouřících studentů.

Odpoledne jsem byla z toho všeho nějaká "zklamaná", ale je pravda, že se nemá dávat na "první dojem",jak mi všichni tvrdili, další den začal být o něco lepším...

čtvrtek 3. září 2009

It is the most memorable (TMM)

Tento blog měl být, ale nakonec nebyl a přece je.

To, co je už za námi a to co je před námi jsou maličkosti ve srovnání s tím, co je uvnitř nás.
Ralph Emerson

A o tom to je.
Já, teď a uvnitř toho všeho.